O knize: 2013 / Matea neztrácel čas a obratně slezl ze stromu jako kočka. Ruce a prsty ji bolely od oděrek a řezných ran, ale dívka tomu nevěnovala pozornost. Teď musela počkat, až ti dva opustí hrad. Zbývalo jen zjistit, který východ použijí. "Určitě tam, kde si jich nikdo nevšimne," problesklo jí hlavou, když už došla do věže a schovala se v listí starého platanu. Minuty se bolestně vlekly, stmívalo se a ochlazovalo, parkem se postupně šířila bělavá mlha. A najednou se v něm objevily dvě temné postavy – vždyť budovu opustily jiným východem a stále ji hledaly. Přicházeli blíž a blíž a nakonec se zastavili přede dveřmi, poblíž růžových keřů.